Zkus ze staršího udělat bráchu pomocníka a ochránce. Když mimi bude spát, tak si s ním povídej o tom s čím potřebuješ pomoct, jak je velký,šikovný, hodně chval a vysvětluj mu, že on je ten velký, důležitý, a musí miminku ukazovat co všechno se ono naučí.
Období vzdoru musíš vydržet, nevšímat si ho, odejít z místnosti, občas zkontrolovat, aby si neublížil fyzicky.
Mám tři děti a u nás to takto fungovalo dobře. Já jsem ale nikdy neuspávala, měli jsme nějak stanovené do sedmi večer hraní, zábava, aktivity... a pak už pomalu chystání do postelí... A v osm večer už jsou ve svých pokojích a já mám klid pro sebe.
Taky mi občas nervy rupnou, odejdu do vedlejší místnosti, napočítám do deseti.... max. zvednu hlas. Podle nich jsem matka mlátička, ale ruku na ně vztáhnu až opravdu v kritické situaci a nebo když mi zalžou.