Tante Emo no tak to buď ráda, že děti byli takové, že uspávat nepotřebovali. Já mám děti 2 a nejstarší (nyní 4,5 roku) sama neusínala, nespala v postýlce. Hodně brečela a v podstatě do 3 let byla nehlídatelná, závislá na mě. Měla noční děsy a ty má kolikrát i teď, neustále se budila a plakala. Ale ten kdo to doma nemá, tak nepochopí. Druhá dcerka (nyní 14 měsíců) je naprosto jiná. Spala se mnou taky v posteli, ale jen do půl roku a pak jsme museli znovu dávat do kupy postýlku a usíná sama, stačí vyčíhnout ten správný okamžik, položit a říct spinkej a ono to tak nějak funguje.
Ale jinak souhlasím s tím, že by zakladatelka neměla nyní chtít, aby najednou se synek choval tak nějak dospěle (myslím tím oblíkání, jídlo apod.). Pro něj je to velký šok, příchod nového člena rodiny, maminka která na něj neměla předtím čas, protože musela ležet a teď na něj čas zase nemá. Je mi ho tak nějak líto. Prostě opravdu bych to na něj valila postupně, hodně si ho všímala a ujišťovala ho o tom, že ho mám pořád ráda. Vidím, že tam je velká podpora ze stany rodiny což někdo ani nemá. Já naštěstí v druhém těhotenství nemohla jen chodit na procházky, protože jsem neušla ani kilometr aniž bych pak nemohla skoro chodit. Takže jsem hodně spala. Naštěstí dcerka si nechala pustit odpoledne pohádku, přikryla mě a já tam u ní pospávala. Pak jsme byli na zahradě apod. Manžel neustále v práci, babičky mnoho kilometr daleko a školka žádná a pak samé lítání po doktorech, které nám zůstalo doteď. Takže domluvte se na společném postupu s malým, ale opravdu to na něj teď nevalte, věnujte se mu co to jde. Hlavně klid, ono si to sedne.
Jo a s tím počůráváním, tak to jsme pak taky měli nekolikrát po sobě, že se občas prostě počůrala. No co svět se nezboří.