Tak jsem si pročetla vaše názory, díky za ně! Jsem fakt hloupá :-( Máte pravdu, nemůžu najednou chtít, aby se teď chtěl všechno naučit... Takže budu postupovat pozvolna a hlavně ho chválit (což jsem teda dělala doteď - to byla jeho hlavní motivace). Dám se do klidu a budu trpělivá.
Jinak k tomu uspávání - do čtyř měsíců jsem si říkala, jaká je to paráda, staršího nemuset uspávat, vždy jsme mu jen zamávali, řekli dobrou noc a on za chvilku usnul. Později začal vyžadovat naši pozornost, najednou začal v postýlce brečet, tak jsme tam po chvilce šla, utišila a zase odešla, zase brekot a postupně se stupňující řev (četla jsem různé příručky, ale žádné rady nezabraly). Prostě jsme tam s ním museli zůstávat, dokud neusnul. A nijak jsme ho to od narození neučili, prostě to začal vyžadovat sám. Dokonce to jednou zašlo tak daleko, že se z toho řevu pozvracel, jednou taky vyskočil z postýlky - a to jsem si řekla dost, takhle prostě ne, to ho radši budu uspávat. A je to tak do teď...No - takže takové jsou naše zkušenosti.... Prostě si myslím, že každé dítě je jinak citlivé a s danou povahou se už narodí...