Taky si občas všímám, jak, přinejmenším divně, se chovají k dětem někteří lidi v obchodě, na ulici, pořád je peskují apod. TOhle se snažím nedělat, snažím se s nimi co nejvíc povídat, dávám jim na jevo, že mě jejich zážitky, starosti, problémy zajímají.
Ale ano, občas křičím,venku ne, tam nemívám důvod, občas zakřičím doma, když se třeba dětičky neustále dohadují, provokují, urážejí se a nereagují na opakované napomenutí, domluvu, snahu je nějak usmířit....Tak to pak přitvrdím, nevím, jestli je to křik, nebo hodně hlasité upozornění :-DDD Jakmile si uvědomí, co se po nich chce, zase ztlumím. Vím, že není správné děti překřikovat, ale někdy mi to prostě ujede. Jak jsou dětičky každé zvlášť, nemívám důvod být na ně jiná než milá a trpělivá, to jsou pak zlatíčka :-D