Párkrát se mi to povedlo, ale nepovažuju to za žádnou výhru a nehodlám to dělat.
Párkrát venku, když mi syn utíkal třeba do silnice, nebo hodně daleko v období vzdoru, ony byl dost běhací a pak několikrát u uspávání, které bylo u obou dětí občas na palici a trvalo dlouho.
Obzvlášť u toho uspávání mi několikrát ujely nervy tak, že jsem ječela, jak hysterka, dodnes se stydím , jen doufám, že to enslyšeli sousedi a že děti z toho nemají trauma. No a hlavně to je úplně kontraproduktivní, když chci, aby dítě spalo, tak ho jekot akorát víc probere, ale nemohla jsem si pomoct....

No ale už to nedělám, to byly ty matkovský začátky....