Souhlas. Dokud nebyl na světě mladší, nebylo potřeba na staršího křičet, byl zlatý, vše se s ním dalo dohodnout hodně od mala. Byla jsem naprosto v klidu. Ale co je na světě i mladší syn, tak holt nervy ujedou. Protože se třeba rvou, žďuchají, dělají kravál.. Atd. Nejsem robot, no.. Taky mi není fajn, když na ně křičím. Pak se taky omlouvám (pokud jsem se mohla lépe ovládat a vyřešit to v klidu). Jsem cholerik. Samotnou mě to netěší.. Ale malinko se to zlepšuje.