A to zas já si to umím představit snadno. Kupříkladu když se školák schválně loudal se vstáváním, snídaní, umýváním, oblíkáním a teď, když už má být dávno ve třídě/šatně, se veeeeelmi pomalu pohybuje směrem škola a dává si velký pozor, aby náhodou neudělal rychlejší krok.
V přesně takových situacích jsem dřív občas řvala. Potom jsem vychytala jako efektivnější navlíknout klukovi na zápěstí oko z vodítka, na jehož druhém konci je pes, a tomu psovi dát správný pokyn. Pak stačilo jen u školy odpojit psa a dítě vstrčit do šatny.