Přidat odpověď
Heleno, takhle to ale vůbec myšleno není. Problém porodníků je v tom, že poškození dítěte vzniká i nečekaně, bez dostatečných předchozích známek potíží nebo bez takových známek při porodu. Pokud je dítě porodem poškozeno, je z typu poškození PO porodu už zřetelnější, kde mohl vzniknout problém. Podle amerických tendencí je sklonem i v Čechách žalovat porodníka za poškození, i když není nijak jednoznačné, že při porodu vznikla nějaká chyba nebo že byla opravdu ovlivnitelná císařem či v jaké fázi porodu. Prostě to zkusí, protože je tu šance, že některý znalec situaci může posoudit jako řešitelnou včasným císařským řezem.
Tady to v diskuzích vypadá, že císař je pro dítě nějakou zárukou lepšího zdravotního stavu po narození, což mě překvapuje a je to nepravdivé. Znám dost dětí, které po císaři mají mnoho problémů od výrazných dechových s pobytem na JIP po porodu, užíváním ATB a prodloužením pobytu v nemocnici až po ty s poškozením různého stupně, a stejně jako nikdy nelze říct, jestli by to konkrétní dítě mělo stejný problém, pokud by bylo rozeno přirozeně, nelze ani často říct, jestli problém dítěte po spontánním porodu mohl být císařem zmírněn či obejit, kromě konkrétních situací, které jsou i dnes jasnými zdravotními indikacemi k sekci.
Jediný rozdíl daný současným společenským vnímáním je v tom, že když lékař udělá císařský řez a dítě je přesto poškozeno nebo má potíže, je to vnímáno (i podáváno) tak, že již nebylo v lidských ani lékařských silách možné udělat víc. Císař je vnímán jako maximum a když ani on, tak už nic. Takto je to vnímáno (dle mého mínění silně dle amerického vlivu) i v případě soudního sporu, proto se lékař může provedením císaře cítit chráněn - co se dítěte týče. Bohužel díky výraznější mateřské nemocnosti i úmrtnosti po císaři zase našlapuje na druhou minu, tj. koleduje si o soud s rodinou v případě úmrtí ženy a benevolentní indikace k císaři.
Předchozí