Snažím se je naučit, že pomocnou ruku má člověk hledat především na konci vlastní paže. Nenatažené. A že je fajn pomáhat, když člověk může, ale že já (= každý člověk) jsem přinejmenším stejně důležitý/á jako ti ostatní. To totiž mě nikdo nenaučil, a teď, když ma to na stará kolena přicházím, je na spoustu věcí už pozdě.
A jinak uvažuju, jestli je mám spíš dát na hodiny čínštiny, nebo arabštiny...