Razivio, u nás to bylo dané, děti příjmení o otci, na tom jsme se dohodli (mimochodem, dodatečně, rodila jsem dříve než v plánu, nějak jsme to nestihli na matriku..)

Já příjmení jiné.

Přijmout manželovo příjmení jsem mohla i jinak, ale tak nějak jsme oba věděli, že úřední sňatek, nebo to nějak registrovat, zapsat - my jsme oba chtěli svatbu jako takovou, obvyklou, deklarující, stvrzující.

U nás obou to obecně začalo početím, pak narozením dětí, v klidu bychom i bez svatby žili a v pohodě dalších x let.. aktuálně jsme měli výročí svatby.
Ode dne, co jsme se papírově vzali - vážně nezačalo nic fatálního. Soužití není jiné. Nic se nezměnilo, u nás obou jen pocitově a chtěli jsme to opravdu oba a cítili stejně.