Kač. ze stejného důvodu jsem přestala řídit já... narodila se mi první dcerka a já se jednou přistihla, že jsem klimbla v autě... a od té doby jsem za volant fakt nesedla, radši přenechávám profíkům a cestou si apoň vyřidím, co potřebuju, třeba odpočinek...

Ažur, právo na to rozhodně máš... já jsem vždycky venku jako zázrakem ožila a bylo mi fajn, ale jak jsem zaklapla domovní dveře, jakoby na mě všechno padlo, nejhorší únava u mě přicházela okolo 18.hod. - vrátily jsme se třeba z venku, děti hladové (a to mohly venku sežrat třeba půl prasete) a načaté (tedy lehce znavené, tudíž protivné), zvířata hladová a otravně dorážející, práce že jsem nevěděla, kam dřív skočit, do toho pak přišel Drahouš z práce s potřebou se děcně vykecat na téma co bylo nebylo a co kdo komu či kdo s kým

než se všechno obstaralo, vykoupalo, nakrmilo, uspalo - šup a je osmá/devátá, teprve pak jsem měla čas na svoji práci

a ten blbec Drahouš se ještě divil, že jsem v jedenáct zbitá jak pes, ani osprchovat jsem už nezvládala, naštěstí zuby se s kartáčkem většinou ještě viděly

najednou jsem pak začala chodit do školky a děti do práce (teda obráceně) a neznám větší slast, když přijdu domů dřív a jsem tam konečně na chvilku sama