Valkýro, hodně zevšeobecňuješ dle svých osobních zkušeností. Řekla bych, že jsi sám svůj největší nepřítel, nikoliv společnost, stereotypy nebo dokonce smůla. Tvá situace má řešení - když chlapa, kterého z duše nenávidíš, prostě opustíš. V naší společnosti to lze, nikdo tě k němu nepřiková, nikdo tě neukamenuje, můžeš prostě odejít a začít volně dýchat.
Tvé příspěvky i potvrzují teorii, že každý člověk vyhledává takové informace, které víceméně podpoří jeho názory a tzv. se víc hodí do krámu.
Píšeš třeba, že "chlap si vybere tu, se kterou bude mít pohodlný život. A ta, které bylo umožněno rozmnožit se pak ten model vnucuje dalším." To je třeba věc, kterou já ve svém okolí nepozoruji. Mám mnoho známých, kteří se dokáží doma domluvit, dělí si práci doma i péči o děti. Ten můj rozhodně se mnou pohodlný život nemá, spíše napínavý. Pokud chce něco opravdu dobrého musí si to sám uvařit. Uklidí a k tomu rekonstruuje barák, hlídá děti, vezme je na brusle, je pracovně vytížen. Není to jediný chlap, který se nechová jak hovado - znám takových dost. Z tvých příspěvků mám pocit, že se s muži nedá žít, ale není to tak. S mužem můžeš být i velice šťastná, ale dokud budeš snášet jen to, co máš doma, nikdy to nemáš šanci poznat.