ať neblázní a kouká začít plánovat,kde bude stát postýlka! já vím, že to hrozně zjednodušuju, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že na začátku to je navařeno žhavější, než když se to pak jí. já otěhotněla ve 24 letech, s přítelem 2 roky spolu, ale jen 3/4 roku bydlení a to prosím v jednom pokoji v podnájmu u bratránka. já uvažovala, že dám dítě pryč, přítel vyloženě tuhle variantu preferoval. šla sem na gyndu, uviděla tepající srdce a došlo mi to - pokud to udělám, zabiju sebe, to dítě a náš vztah. nikdy už bych se nezbavila pocitu, že sem zabila naše společný dítě a vztah by šel do kopru. přítel si vzal den na rozmyšlenou, já to respektovala, on je navíc mladší než já. pak řekl, že ještě nedokáže zcela domyslet, jak to bude vypadat, až dítě mít budeme, ale nechce přijít o mě a jde do toho. a měl pravdu - 9 měsíců je dostatečně dlouhá doba na to, aby člověk dospěl, srovnal si to v hlavě a našel tu lásku i k tomu prckovi. teď sem fakt šťastná, přítel je skvělej táta a protloukáme se jak to jen jde, ale neměnila bych