Heleno,
nedočetla jsem všechno - někde se psalo, že přítel dítě chce? V tom případě by mi můj partnet taky neodpustil, kdybych mu zabila jeho dítě.

Já mám pocit, že to "necítí" je spíš o strachu a ten je normální. Souhlasím s názorem, který tu několikrát padl, že je to rouhání.
Nehledě na to, že by mi svědomí nedovolilo zabít živou bytost jen tak "z rozmaru".
Poradila bych jí, ať se zamyslí, co se asi změní za těch pár let, až (jak očekává) se bude na dítě cítit. Ať se zamyslí nad tím, že podruhé se otěhotnění nemusí podařit, může čekat dalších x let a podstupovat umělé oplodnění. Taky s vyšším věkem vzrůstají různá rizika jak pro matku, tak pro dítě.

Nehledě na to, že bych na potrat nešla z morálního hlediska, tak kdybych sepsala PRO a PROTI, ve sloupečku PROTI by bylo pouze to, že "se na to necítím", což je pocit, který má hromada žen.