Milá zakladatelko,
jak moc Ti rozumím. Já mám holky od sebe 22 měsíců a přestože jsem se hooodně snažila tu starší nezanedbávat, tak stejně trvalo aspoň rok, než se srovnala s tím, že má sourozence. Ona se teda po narození miminka ode mě nechtěla ani hnout, ačkoliv předtím byla docela samostatná. Najednou nebyla samostatná v ničem, pořád jenom "maminko, maminko" a bylo to fakt těžké - pro mě i pro ni. Teď už je to o hodně lepší (mladší budou dva).
Holčičku už máš velkou, tak zkus to s ní normálně probrat - že vidíš, že je smutná, ale že ji máš pořád ráda, že je Tvoje jedinečná holčička apod. Dát jí občas přednost před miminkem, říkat nahlas věci jako "miminko, počkej, teď musím dát jídlo sestřičce". Třeba já dávám starší vždycky vybrat, kterou barvu mističky chce (mladší dostane tu, co zbyde) apod.
Mně hodně pomohla knížka "Prvorozené dítě" od Prekopové - no některé příklady jsou trošku drastické (popisuje tam hodně problémové rodiny), ale líp jsem si představila, jak se to starší dítě cítí. A to jsem si myslela, že jako starší sourozenec to budu vědět
Držím palce;-)