Mrzí - nemrzí..je mi to líto kvůli dětem, ale na druhou stranu děti jsou zvyklé, že je babičky nehlídají. Tchýně o to nestojí, ač bydlí asi 6 km a je v důchodu. Moji rodiče bydlí 50 km daleko a je to rok, co je maminka v důchodu - třeba minulé prázdniny jsem dělala rekvalifikační kurz a moji rodiče měli na střídačku moje děti celé prázdniny.
Jinak já pořád nepracuji, jsem doma. Ale asi mě to mrzí, že jedna babička o děti moc nestojí...
Na druhou stranu zase neznám co to je - hlídání dětí každou chvíli, takže nevím, co by mi mělo chybět. Navíc už mám dětičky větší (13,5 roku + 10 let + 6 let) ale když byly děti maličké, bylo to fakt na palici. Teď je mi často líto holek, že jsme je tolik odstrčili kvůli bráchy, ale při pohledu zpět to jinak nešlo...
On prcek... manžel napřed třetí nechtěl, máme dluhy, pak se nějak rozmyslel a dal nám jediný měsíc, pokud se nepovede, zůstaneme u dvou holčiček, ale povedlo se. Těsně před porodem se ukázala rovná čára srdečních ozev miminka, takže akutní císař - během 15 minut byl syn na světě, naštěstí zcela zdravý! Pak byl hódně uplakaný a manžel to nesnášel, takže jsem dělala vše proto, aby klučina neplakal a tím jsem ho příšerně rozmazlila a teď se snažíme to zase dostat tak nějak do rovnováhy, ale synovi se to samo nelíbí...
Ale když to vezmu dneska - vše jsem vždy zvládla sama za pomoci manžela, nemusím být nikomu vděčná za pomoc s dětmi ani jinou pomoc..