Pokud můžete, odstěhujte se... Já takhle bydlela se starším synem u mých rodičů a bylo to to samé... Od narození, sotva syn zakňoural, už jsem měla v pokoji matku, která ho rvala z postýlky, aby ho utišila... Zkusit ho utišit bez dudlíku neexistovalo, to bylo hned keců, že se nikdo nevyspí... Když brečel víc, kolikrát jsme se hádali i v noci, protože si matka myslela, že ví všechno nejlíp a chtěla si syna dokonce odnést k sobě do postele (a to jsem ještě kojila), jednou dokonce před synem prohlásila, že mě zbaví svéprávnosti a syna si vezme... Když byl syn starší, nevěděl pak, koho má vlastně poslouchat, měl v tom takový zmatek, že se začal počůrávat, i když už na nočník uměl... A to trvalo půl roku, do doby, než jsme se přestěhovali...