vem to realisticky - neztrať dceru. pozvala bych je na kafe, promluvial jim do duše, hlavně mluvila s ním. oprosť se od těch strachů, ona se rozhodla být ta dospělá a ty sice můžeš spřádat katastrofický scénáře, já se ti fakt ani trochu nedivím, ale už s tím nic nenaděláš. zeptej se ho na společné bydlení, jestli bude svatba (nemusí, ale co by ne, pro dceru je to výhodnější), jak plánují dál ohledně její školy, zda jí pomůže studovat dál atd. samý praktický věci. třeba tě překvapí oba dva, pokud ne, aspoň budou mít oba o čem přemýšlet.