Tak já si myslím, že pokud ji nechceš ztratit, budeš to muset přijmout. Vím, že to není snadné, ale skutečnost, že je sice starší (což nevidím zase až takovou závadu, taky mě v tom věku přitahovali starší, nemohla jsem vystát debilky, co se mnou chodili do třídy, mentálně byli úplně jinde), ale jsou spolu už dlouho, jak píšeš, je rozumný, slušný, spolehlivý. Zkus si představit, že by čekala miminko se ženáčem, co si s ní jen povyrazil. Je pravda, že je mladičká, ale je to prostě její rozhodnutí, je plnoletá, důsledky si ponese sama. A nebude to mít snadné (mám známou, co porodila v prvním ročníku učení, s maminkou se střídaly v hlídání, aby vůbec dochodila školu, tatínek dítěte, její vrstevník, jí pochopitelně opustil a měla problém sehnat partnera, protože její vrstevníci nebyli připraveni na to, že by měli být náhradními tatínky....a taky to zvládla, sice si ukrátila dětství, ale zvládla to). A myslím si, že sama z toho má strach a hlavně největší strach má z toho, že ztratí tebe. Proto ta bouřlivá reakce. Teď tě bude hodně moc potřebovat, hlavně jako psychickou podporum a podvědomě to cítí, přece jen je trošku ještě dítě. Můj návrh by byl, abyste se všichni sešli, třeba u dobré večeře, probrali situaci, jaká tu je, aby ti oni řekli svou představu, jak to plánují do buducna. Ty jim můžeš říct (bez emocí), že ji máš ráda a že máš obavy, aby neudělala nějakou chybu, aby nelitovala apod.(ale neradila bych jí, co má udělat, zdůraznila bych, že je to její rozhodnutí) a že se na Tebe může se vším obrátit, že společně to zvládnete. Takhle bych to udělala já.