I já měla dítě v 18ti :) a ve 20ti druhé, VŠ jsem studovala, když to druhé bylo v jeslích, když jsem mohla mít klid, v 37 se mi narodilo třetí.. z manžela se vyklubal despota, co se tváří ublíženě, když není po jeho a tím mě donutil nepřímo k tolika věcem, že se dnes nestačím divit, odešla jsem a začínám se učit žít znovu.
Každé z dětí je jiné a co mě dnes nejvíce bolí je, že ten syn, co se mi v 18ti narodil a o kterého jsem se celý život starala - tak ten se díky výchově a genům svého otce ke mně chová sprostě (a zřejmě si to ani není schopen uvědomit) - takže, tak chyba nebyla v těch 18ti letech, ale ve volbě partnera.. a pak, další - vše jsem chtěla díky své výchově "vydržet" a "zvládnout" - každý z nás potřebuje, aby mu někdo pomohl, i tvá dcera bude moc potřebovat tvou pomoc a vstřícný přístup - to je to, co pro ni te´d můžeš udělat..