Přidat odpověď
Sjuu, věř mi, že adopce řešení je, ale je taky fakt, že k tomu rozhodnutí si musíte dojít sami, musíte o tom být přesvědčeni. Já se spoustu let adopci bránila, doufala, že se dočkáme vlastního, ale čas tak rychle a neúprosně letí...nikdo nemládne a my děti prostě chceme. Po nevydařeném KETu jsem se prostě z minuty na minutu rozhodla, oznámila věc manželovi, který to uvítal a samozřejmě souhlasil a hned ráno jsem stála u nás na sociálce. Nejhorší byl ten první krok, strach z toho s kým se potkáš, co tě všechno čeká... Ale strašně nám to uteklo, měli jsme obrovské štěstí na lidi, partu z přípravky a teď jsem opravdu šťastná a čekáme na telefon... Od podání žádosti až po doručení papíru o zařazení uběhlo pouze 5 měsíců. Už víc než rok čekání máme za sebou a doufáme, že se příští rok třeba dočkáme... Kdyby sis o tom chtěla popovídat, písni mi na mail...
Předchozí