Z hlediska dcery: ani za nic bych to rodičům neudělala, protože vím, že by jim to bylo líto a záleží mi na nich.
Pokud máte rodiče, kterým je to jedno, není asi problém. Z přečteného se mi jeví, že vašim (či partnerovým) rodičům to bude líto, ale vám je to jedno, čili vám na nich mnoho nezáleží.
Z pohledu rodiče - jak psala Zufi, líto je slabé slovo. Brala bych to jako výraz odmítnutí, jako to, že mi dcera dává najevo, že pro ni nic neznamenám.
Těžko by se mi s tím žilo.
K šatům - svůj přezíravý postoj k rodičům nechutí k bílým šatům neobhajuj.Nejsou povinné.
K utajení - lze rodiče pozvat na nějakou jinou akci a až na místě je překvapit svatbou. V takovém případě by nějakou tancovačku těžko zorganizovali a rozhodně se mi to jeví jako lepší než neříci nic.
Kdo chce, formu malé tajné svatby takové, aby neublížil těm kdo ho mají rádi, najde.
Kdo nechce, nechť činí jak umí.
Jo a měla jsem svatbu velikou, v kostele, v bílém, se všemi dostupnými příbuznými a stovkou kamarádů. Byla skvělá, dodnes na ni vzpomínáme, žádné pomluvy se ke mně nedonesly a brzo oslavíme dvacet let