Já jsem to tak měla čtyři roky, nebyla jsem sama nikde jinde než třeba na nákup. Žádní kamarádi, žádné kino, prostě nic. Přes den děti, v noci domácnost a učení. Teď máme hlídání co 14 dní, tedy dva večery za měsíc. Je to trochu úleva, že člověk vypne. Ale až se narodí miminko, tak nám to skončí, toto dítko nebude mít v dosahu žádnou babičku, tudíž ani hlídání...To byla skutečnost, proč jsme dlouho váhali, zda do toho jít nebo ne. Prostě budeme muset trávit čas společně při návštěvách a pokud si manžel bude chtít zajít na pivo, tak půjde. Já s volnými večery nepočítám, stejně tu krom kolegyní z práce nikoho neznám...Všechny své blízké mám daleko...