Ve snu se mi to stává často.

Ve skutečnosti mě to potkalo jednou - jako dítě mě začal obtěžovat cizí chlap v baráku. Tak jsem ztuhla hrůzou, že jsem se nezmohla ani na slovo, ani na pohyb. Po chvíli (která se mi zdála šíleně dlouhá) jsem se vzpamatovala, začla jsem křičet a on naštěstí utekl. Mimochodem - bylo to ve dvě hodiny odpoledne, stála jsem v chodbě 5 patrového baráku, řvala a řvala ze všech sil a co myslíte - přišel někdo?

Když jsem si po chvíli uvědomila, že mi nikdo nepomůže, přestala jsem, třesouc jsem doběhla do bytu a tam jsem se zamkla. Takže řeči o tom, jak 10 letý dítě může chodit samo, protože je dostatečně poučené, jak se má zachovat, kdyby ho někdo cizí oslovil, mě dodneška nenechávají vnitřně klidnou.