Osobně znám rodiče i dítě, o kterém ten dokument je. Dítě chodí do stejné školy jako naše dcera - autistka. Maminka dítěte tvrdí, že jim terapie velmi pomohla, prý se dokonce syn i více rozmluvil...Nedá na tuhle terapii dopustit. Dále znám osobně další maminku, která tohle podstoupila s dcerou - taky tvrdí, že jim to pomohlo - jejich dcera se dříve nechtěla nechat od nich utišit, obejmout, když plakala - po téhle terapii už prý ano. Tohle jsou fakta. Pohybuju se mezi rodičema auti dětí již 9 let (dceři je 12 a diagnozu má od 3 let) a je docela dost rodičů, co tuhle terapii chválí. A naopak spousta jich ji zavrhuje. Já jsem tohle své dceři odmítla provést, nikdy jsem se s tím nedokázala vnitřně jaksi ztotožnit. U autistů bych se toho velmi bála. Ještě jsem zapomněla - jedna známá má velmi, velmi hyperaktivního syna se sníženou potřebou spánku a jeho únava se projevovala tak, že do noci běhal po bytě, lozil po nábytku apod. Tak ho začali uspávat tím stylem, že jeho maminka s ním lehla do postele, velice pevně ho obejmula a držela tak dlouho v objetí, dokud se nevyvztekal a neusnul.