Magríto popsala velmi jasně, souhlasím. Jenže jak jsem psala včera, holt emoce jsou někdy popsat blbě, a PO je vysoce emotivné záležitost. V případě Magráty nemusely být její emoce tak silné, neb nešlo o rodinný vztah. Její případ je taky jedna z těch výjimek, kdy si myslím, že se může PO uplatnit mezi nepříbuzným a dítětem, protože dítě zjevně lásku a jistotu u matky/příbuzného najít nemohlo. Co tu někdo psal o použití PO u dětí ve školce, to je zvrhlost.

Mimochodem, a tady je vidět také to těsné sepjetí a paralela s bondingem - který probíhá v těsném kontaktu matky a dítěte, náhradního rodiče (otce, případně adoptivní matky) a dítětě, ale který je absurdní a zvrhlý v případě, že dítě si na sebe navazuje třeba porodní asistentka, dula nebo dětská sestra (a že jsem s tím už potkala a vůbec jim nedošlo, co bylo špatně).