Přidat odpověď
Mě ale nejvíc trápí, že takových "jedněch epizod v životě" se denně u nás v republice určitě dějou desítky. To je to smutné, že každý den je někde v nemocnici plačící nemocné dítě, které nechápe, proč s ním maminka není. Je to strašné a drásá mi to srdce, i když se aktuálně nejedná o moje dítě.
Jinak co se dětské nemocnice v Brně - infekčního oddělení týče, tak pro mě i po letech je trauma projíždět kolem něj zezadu, kde jsou okna do pokojů, protože jaký se odtud kolikrát ozývá žalostný pláč, to by pohlo i s tím nejotrlejším člověkem. Když tam byla moje dcerka hospitalizovaná, ležela vedle na postýlce 9-měsíční holčička a plakala tak usedavě, že se to člověku zařezávalo až do morku kostí. Měla salmonelu a nikdo si jí tam skoro nevšímal, byla opruzená v pokaděné plínce, prostě bylo to fakt strašné. Já bych opravdu přímou péči o své dítě krom nezbytných lékařských úkonů nikdy nesvěřila cizí osobě.
Předchozí