Dari, neznám kontext tvého případu, ale co se týče tvého dítěte, je pravděpodobné, že celou situaci zpracovalo snadněji, než ty, a nemusíš se trápit, že by trpělo nějakými závažnými následky separace.
Já jsem byla hospitalizována ve svých 2 letech 2 nebo 3 týdny (už ani nevím, je to dávno, co jsem o tom s rodiči naposledy mluvila), každopádně jsem tam celou tu dobu byla samozřejmě sama. Rodiče nesměli ani na jedinou návštěvu. Když si pak pro mě přišli, nepoznala jsem je. Maminka z toho byla náležitě vyřízená, ale já jsem to nejspíš velice rychle vytěsnila, o nemocnici jsem nikdy nemluvila a nevzpomínala na ni, nejsem si vědoma, že by mě kdy trápily nějaké negativní vzpomínky.
Tím tě chci jen uklidnit, co se týče prožívání dítěte, jinak je samozřejmě na tobě, jak budeš dál postupovat. Přítomnost rodičů by samozřejmě měla být umožňována, to je bez diskuze, já bych ji také vyžadovala.