Přidat odpověď
OK holky, už jsem to zkorigovala v průběhu diskuse. Byla noc, to je všechno černější + já pod vlivem té včerejší diskuse tady.
Tady nejde o to, že bych kvůli tomu nefungovala. Jde o tu včerejší diskusi o jiné mamince s moc nemocným chlapečkem, kterou poslali domů, zatímco on hystericky plakal, že chce maminku.
Prostě mě to včera dostalo, při představě, že moje dítě tam mohlo taky tak hystericky plakat a já se nechala vyhodit. Moje dítě bylo taky na JIPce a taky jsem měla strach, že až se druhý den vrátím, tak třeba nebude naživu.
Nesebetýrám se tím nepřetržitě, jenom to prostě ve mě je. Dítěti se omlouvám v duchu, holt ho asi nezřízeně rozmazluju, abych mu to vynahradila, to je asi ten největší současný dopad.
Kdybych to potřebovalo pro svoje "zahojení", tak už je žaluju dávno.
spíš jde o to, že opakovaně trpím s každou další matkou, která musí odejít. A ta bezmoc, že té včerejší mamince nemůžu nijak pomoc - tak mě napadlo, že by to (donutit je nějak, aby změnili přístup) mohlo pomoct maminkám v budoucnu, aby nemuseli prožívat to, co já.
Jistě že na světě je tisíce jiných problémů (závažnějších) - ale každý máme tu svoji srdcovou otázku - někdo zachraňuje deštné pralesy, někdo mořské želvy, někdo nekupuje zboží z Číny, které vyrábí malé děti, někdo si adoptuje dítě v Indii ... Mě jenom tak napadlo, jestli můj přínos "k lepšímu světu" by neměl být dotáhnout toto do konce. Toť vše. Jdu vařit oběd.
Předchozí