Kdysi jsem četla na internetu článek s názvem "vztah s otcem despotou" a po přečtení, jsem konečně dokázala pojmenovat mého otce. Od dětství hrůza, mám hodně mindráků, které mi nadělal, protože mě neustále kritizoval a nikdy nechválil. A tak je to vlastně dodnes. On chtěl, abychom ho poslouchali na slovo a nehrozilo mít svůj vlastní názor na nic, ani na to, co bych si dala k večeři. Máma se s ním naštěstí rozvedla, když jsem byla v první třídě, ale chodili jsme k němu s bráchou na víkendy a pro mě to bylo hrozné. Naštěstí, když jsem měla období, že jsem k němu nechtěla, dohodli se rodiče mezi s sebou a on mě nenutil. On nás má moc rád, ale neumí to dát najevo, raději nám něco koupí jako projev lásky. Dodneška, stojí celá naše rodina v pozoru a bojíme se oponovat. Těžko se to vysvětluje, každý by měl určitě spoustu rad jak na to, ale není to tak jednoduché. Takový mám vztah s tátou