Ahoj, dceři budou za pár dní 3 roky a mám pocit, že mám doma dítě nejmíň o rok mladší. Což mentálně je zase napřed, mluvení, přemýšlení, zapamatování i logika. Ale samostatnost. Když to shrnu jediné co umí sama je nočník - sama si 100% dojde jedině zadeček utírám a pije sama, když jí připravím pití. Ale oblíkání: nic, sama si svlékne akorát ty kalhoty, protože to má natrénované z toho nočníku, zbytek ne. Oblékat musím na 100% jen nastavuje nohy a ruce. Jídlo: to jsem tu řešila asi před půl rokem, samostatné stolování jí nikdy nelákalo, trošku je tam posun u obědů. Ale třeba jogurty, přesnídávky, i chleba prostě musím krmit. Jíst sama přitom umí, ale je líná. S tím oblékáním to spíš odmítá i zkusit. Dále, čištění zubů, musím 100% já, ani snaha, že sama, navíc to není oblíbená činnost. A tak dále. V červenci čekáme mimi tak se snažím už delší dobu (dlouho jsme se snažili) jí naučit a motivovat, ale nějak mi to nejde. Představa, že dcera nesní sama ani jogurt a do toho mrně mě děsí. Sanžím se jí pozitivně motivovat, ale večer už mi po všech těch úkonech hrabe a pozitivní motivace mě už nenapadá. Když ráno vstanu, komplet obléct, nakrmit snídaní, pak zuby, oběd - zase krmení, jít ven obléct a svléct + boty, svačina - nakrmit... Večer je toho nejvíc když se přidá ještě koupání. Nechce se sama ani přikrýt v posteli. Do toho milion drobností jako umýt ruce, učesat, nazouvat bačkůrky atd. Poslední dobou i několikrát proběhla scéna abych jí držela pití u pusy. to jsem tedy rezolutně odmítla a vydržela. Nechci aby všechno uměla hned a najednou, ale přijde mi už velká na to abych všechno dělala já. Jak to máte u vás.