Já roky musela zvládat chování partnera vůči mně, protože jsem to tak měla v hlavě nastavené z rodiny - a považovala jsem to za správné a jedině možné. Navíc mě v tom utvrzovali všichni - moji rodiče, partner, jeho rodiče.. jsem hodně důvěřivá - v tom je také problém. Ale nakonec jsem doslova ztratila pocit strachu a rovnou se mi dělalo špatně. Psycholog mi říkal - vy jste si vypěstovala v sobě "vypínače"..
Vždy jsem byla dominantní, veselá, všude mě bylo plno, organizároský typ. Najednou jsem byla ta v koutě, potichu, co raději nic neříká - ne, že by neměla vlastní názor, ale bylo to tak lepší - pro klid všech - ale protože jsem to v sobě takto "přenastavila" (aby byl klid a protože to je přece podle všech správné) - tak se mi z toho dělalo špatně.
A s tímhle se podlě mě nedá doopravdy udělat nic, než odejít a začít znova, jinde a bez těchto všech vlivů. Ten druhý člověk a ani lidé kolem něj to prostě nepochopí, co se dělo a jak to funguje - a znovu říkám, ten občasný fyzický výpad není to nejhorší.. to se dá vydržet, to ostatní se vydržet nedá - nebo za cenu naprosté devastace člověka, za cenu ztráty chuti do života..