Monty,
manžel mě srážel, že jsem příliš sebevědomá a že to je špatně - že jesm feministka a já to vnímala jako svou závadu, chybu - byly mi za příklad dávány ženy jiného typu a já se cítila špatná a chtěla jsem se "napravit"..
Je to hloupé?
Lidé v práci nechápali, jak tak sebevědomá žena, jako já, může žít s člověkem, jako je můj manžel - zdál se jim hodně dominantní, vyžadující.. no, zvládnout se to dalo tak, že doma jsem se prostě to seběvědomí naučila odložit - doma jsem musela pro rodinu být jiná - ale i tak mi bylo vytýkáno, jaká jsem a já se dál snažila být "lepší a lepší" - a nakonec to bylo k nežití..

Byl to bludný kruh - manžel vyžadoval inteligentní ženu, která má určité postavení, vydělává slušné peníze - a doma chtěl mít tu puťku, co za ním běhá a poslouchá jeho příkazy a plní jeho přání (ostatně tak to dělala celý život jeho matka) - ale tohle je vražedná kombinace, být v profesním životě dominantní a orientovaná na venek a doma submisivní a ustupující, žijící na samotě, bez lidí..

Mívala jsem přání, ať si tu mou roli na chvíli zkusí jiná ženská, že bych ráda viděla, kdo by tohle dobrovolně chtěl a dlouhodobě zvládal.. a ani mě nenapadlo žárlit..