ano, ideální pro bulvár...
Přitom se neví nic, než že zemřelo doma narozené dítě při (asi) neasistovaném porodu.
Neví se nic o tom, zda matka chodila na pravidelné prohlídky, zda proběhy vývojové ultrazvuky a nešlo třeba o skrytou srdeční vadu apod.

Na druhou stranu mě nutí tyto příběhy k zamyšlení nad tím, jak by to mohlo dopadnout v porodnici - dítě by přestalo dýchat, lékaři by dlouze a náročně resuscitovali a dítě by nakonec zůstalo žít. Jeho mozek by ale třeba byl trvale poškozen, dítě by zůstalo dítětem navždy, kognitivní schopnosti bez možnosti rozvoje, omezená pohyblivost... Kde jsou hranice?

Je to jako se "zachraňováním" starých nemocných defacto umírajících lidí. Kam až smíme zajít? Kde je hranice etiky? Je ntuné léčit člověka ze smrti?