vezmu to osobně - jak bych to potřebovala já.
Mám problém rodit s cizími lidmi, kteří o mě nic neví. Neví o mě, jak prožívám bolest, jaké byly předchozí porody, že když nemám brýle, nevidím nikoho apod. Mám problém být před cizími lidmi nahá, nedokážu se uvolnit. V porodnici to znamená stopka porodu (druhé dítě jsem pro jistotu rodila v šatech, oblečená a rovnou na příjmu, hned po příjezdu . Mám to prostě s porodem jako se sexem - potřebuji intimitu, nezvládám to s neznámými lidmi a už vůbec ne s publikem.

Za takovéhoto stavu dítě ohrožuji příjezdem do porodnice víc, než když se rozhodnu (za dodržení všech bezpečnostních pravidel) pro asistovaný plánovaný porod doma...

Porodní dům by pro mě osobně byl snesitelnou alternativou - docházela bych tam v těhotenství, znala bych 2-3 porodní asistentky, 1-2 lékaře, znala bych místo. Bylo by tam civilnější zařízení, byla bych tam jako klientka, Rodička, ne jako číslo, jedna z mnoha, cizí, v porodnici...

První šestinedělí, které bylo zcela bez poporodního blues, bylo po porodu doma. Nikdo mě totiž nerozhodil necitlivým jednáním, nikdo na mě nekřičel, nebyl ironický, nechtěl po mě nesmysly jen proto, že tady se to tak dělá.