Ještě se pokusím vysvětlit, proč jsem se tak vymezila a zdůraznila to "jiné nastavení".
Ne proto, abych zdůraznila, že to moje je lepší a to vaše horší, ale proto, že si myslím, že to moje by při střetu se zde zmíněnými protějšky bylo výhodnější.

Nějak jsem se už potom nedostala k dalšímu - že s vaším vnitřním nastavením nemáte šanci čelit někomu, kdo ho umí zneužít a za jediné možné a správné řešení považuju útěk. Jenomže nejen ten fyzický, ale i ten od všeho, co se ve vás podařilo vašemu partnerovi pokřivit a zničit a to možná bude ještě těžší.

Vanda mi tu napsala, že "taková být nechce". Po pravdě mi to nejdřív vyrazilo dech, ale pak jsem si uvědomila, že by to ani nebylo správné - zničit v sobě to původní jen proto, že měla tu smůlu a potkala někoho, komu se neměla šanci ubránit. Jde o to, že ona "ja taková" a partner by měl být takový, aby toho nezneužil, ne že všichni jsou povinni být připraveni na střetnutí s grázlem. To by bylo špatně.

Je možné buď se bránit, nebo odejít. Obojí je stejně těžké a není v rozporu s ničím zvolit tu variantu, která je výhodnější, důležité je se s ní ztotožnit, přijmout ji, aniž by to v člověku vyvolávalo výčitky a pochybnosti a to bude taky práce na nějaký čas a na tom, co už jsem zmínila - odstranit to špatné, co vám naimplantoval někdo jiný jen proto, aby to zvýhodnilo jeho pozici.