Právě, že pro mě to nebylo těžké rozhodování, já je rozdělit chtěla a až teď mi třeba dochází, že to nemuselo být ideální....ale já se holek ptala, jestli chtějí a chtěly obě...ony to nuceně zažily už ve školce, když jsme museli měnit školku a v jedné třídě nebylo místo pro obě...a zvládly to velmi dobře, bylo vidět, že jim to oběma prospívá, takže do školy už jsem měla jasno, i když ten rok těsně před školou byly zase ve třídě spolu (a s nejmladší ségrou)....

Já se spíš bála situace, že jedna do školy zralá bude a jedna ne, u Péti to vypadalo všelijak...ale i to jsem si sama za sebe vyřešila, prostě by šly obě a buď jednu nebo obě bych učila doma....nakonec to nebylo potřeba, ve škole naprostá pohoda, jen horší pasní u Péti kvůli skřížené lateralitě, ale učitelka v tomhle není tak přísná jako třeba Pájina nebo Janiččina, takže Péťa sice psaní nemiluje, ale vysloveně odpor k němu taky nemá, když ho není moc....První dva roky, když si třeba nebyla v něčem jistá, tak šeptala, i to učitelka tolerovala, vlastně od začátku nic neřešila, občas poznamenala, že je prostě svá a nechávala ji fungovat, jak Péťa potřebovala....

No a pro mě to začalo být významné až ve chvíli, kdy Péťa přestávala jíst. Ona se už malinká narodila (1420 g ve 33. tt, Pája měla skoro o kilo víc), vždycky byla drobnější, ale jedla víc než přiměřeně, jedla prakticky všechno....a najednou přestávala jíst maso, pak omáčky, pak brambory a nakonec skončila u suchých příloh, rohlíků a jablek....i v jídelně mi říkali, že nejí...No a v souvislosti s tím jsem si začala spojovat i ty ostatní věci, některé se opravdu zvýraznily, jiné naopak ustoupily nebo se zlepšily (učitelka třeba komentovala, že Péťa už nešeptá, že má tendenci sdělovat, ale právě upozornila i na to, že Péťa sděluje bez ohledu na okolí, prostě najednou přijde a mluví.....a že ji nechává, že je vidět, že to nedělá schválně, že by chtěla rušit nebo tak něco....no zlatá učitelka)....

No tak i ten zájem o matematiku a měření a tak by ukazoval spíš na VFA....