To je hodně blbá situace.

Nedávno jsem četla rozhovory slavných o takových spíš duchovních záležitostech a poměrně se někteří nezávisle na sobě shodli, že největší neshody ve vztazích plynou z očekávání. Že je třeba lásku dávat, ale ne jí automaticky očekávat od druhých. Že bychom neměli vlastně od druhých očekávat nic a za to, co přirozeně předají, být vděční. Je na tom velký kus pravdy.

Co se sexu týče, očekávat a vyžadovat ho, byť se něco stalo zvykem, je nátlak nejtěžšího kalibru a může partnera znechutit zcela zásadně.

Popravdě, tady bych měla strach z nezodpovědnosti partnerky, nevadila by mi asi ani tak nevěra jako taková, jako spíš náhodnost výběru sexuálních partnerů, související s jejím povoláním. Prostě bych měla strach o svoje zdraví.

Je těžký cokoliv radit. Bylo by mi líto všech dětí, snažila bych se jim nějak pomoct a věnovat, ať už s nebo bez partnerky.