To je zajímavý. Mám opačnou zkušenost. Na prvním stupni nás s mladším synem honili ve škole po psychologách, obešli jsme kde co, i psychiatrii a bylo to k ničemu. Učitelky ho měly snahu někam zaškatulkovat, což se jim nepovedlo a poradit si s ním neuměly.

Na 8-gymplu nikdo nepřehání, nevrtá se v kravinách, takových dětí jako syn, je tam víc.
Dokonce češtinář po letech odhalil, že syn je evidentně dysgrafik, ale že to není třeba řešit přes PPP, že on to vidí a bere na to ohled, důležitější jsou prý stejně jiný věci.

Rozdíl je v přístupu. Na tom gymplu ty děcka berou učitelé jako sobě rovný, neponižujou je, nesnaží se je srovnat do latě, netrvají na kravinách, nechají je "dýchat". A najednou je klid.