Ananto, podle mě jsi typický Něcista. Jsi přesvědčená, že něco je, nevěříš ale ničemu nevývratně. Křest chceš, aby sis pro dítě posichrovala spasení, kdyby ta cesta ortodoxně podle bible byla jediná možná, kdyby bez křestu byl člověk de facto zavržen.

Takhle si to právě vykládá ortodoxní katolicismus.

Podle mě by ses měla rozhodnou, jestli uvěříš v ortodoxním smyslu slova přijmeš to se vším všudy, nebo být volným věřícím, tedy Něcistou, který sice věří v Boha, ale po svém a nesichruje si žádné cestičky, žije jen podle svého svědomí.

Prostě se rozhodnout, jestli budeš svobomyslná nebo jestli se necháš svázat. Do druhého se ti podle všeho nechce - i ta svatba, tak podle mě by ses měla ztotožnit s tím prvním. Bohužel i většina kněží docela bazíruje na tom, aby byli rodiče sezdaní, dokonce u nás konkrétně musíš absolvovat i povinné hodiny výuky k víře, aby ti dítě pokřtili, tedy aby ho pokřtili třeba když jeden z rodičů je pokřtěný, druhý ateista, prostě oba nepraktikují náboženství, nechodí na bohuslužby a tak.

Já konkrétně křtěná jsem, ale z tradice, ne že by někdo z rodiny byl praktikující věřící. Moc to pro mě neznamená, i když jsem věřící, ale stylem jako ty, žádných bohoslužeb se nezúčastním, i činnosti církve mám výhrady. A dítě jsem zatím pokřtít nenechala a je už předškolák.

Já věřím, že pokud je Bůh, a je laskavý, jak se traduje, pak spasení dojdou buddhisté, ateisté, něcisté i katolíci bez rozdílu.

Jestli se ti na tom spousta věcí tak příčí, tak veď jen dítě k duchovnu a nech ho, ať se později rozhodne samo.

No, mezi námi děvčaty, ty jsi takový moc velký rozumbrada, brzo budeš řešit aktuálnější a praktičtější věci, než tyhle "vědeckosti", jako přízemní prdíky, nevyspání a tak.
Ostatně pokřtít dítě můžeš nechat i v roce nebo ve dvou, tak klid, k ničemu mu pravděpodobně cestu nezavřeš.

Hezký zbytek těhotenství.