Já se s tím vyrovnávala sama. Trvalo to leta, než jsem v sobě změnila některé myšlenkové stereotypy, které jsem měla od dětství, prostě jsem se rozhodla dělat to jinak. Je to v mých rukou. Minulost nezměním, a nestačí se s ní jen vyrovnat, a odpustit. Pomáhala mi literatura i to, že se v některých životních obdobích vyskytují v mém soukromém životě psychologové a obdobně smýšlející lidí, tak to mám ev. s kým probrat
Některé věci jsem např. pochopila až po 15 letech, kdy jsem s některými kroky začala. Něco jde hned, něco se ukotví později, třeba až po konfronaci s nějakou situací, kterou nestačí zpracovat jen teoreticky.
Mám se ráda dlouhodobě. Mívala jsem období, kdy to taky nebylo, a odráželo se to i ve vztazích s okolím.
Dětství člověka nějak formuje, to je pravda, ale jako dospělá se můžu rozhodnout, zda mi ta forma vyhovuje a je mi v ní dobře, nebo není, a pak to měnit.
Nemyslím, že jsem jiná proto, že se v některých oblastech měním. POřád jsem to já.
Osobně už si ani nepamatuju, co vše mi naši nakukali, s tím jsem se vyrovnala už dávno a neudržuju to v sobě, pokud to pro mě není dobré.
Nebyla jsem chtěné dítě, ale to už jaxi není můj problém Jsem tu a jsem tu ráda, baví mě to čím dál víc.