Tylity, samozřejmě, že každý jedinec se s výchovou svých rodičů vyrovná po svém. Někdo bezděčně opakuje stejný model, někdo se vůči němu naopak vymezí a zachová se přesně naopak. Já např. se cítím být ten druhý případ, formulovala jsem si v průběhu let, co podle mě rodiče dělali špatně a dávám si velký pozor, abych se ke svým dětem chovala v dotyčných záležitostech jinak. Je to pro mě určitá terapie, projít si to dětství jakoby znovu a lépe prostřednictvím mých vlastních dětí, a dělá mi obrovskou radost, když vidím, jak to funguje, jak jsou děti šťastné přesně z toho, z čeho bych byla bývala šťastná i já. (Ale určitě dělám zase jiné chyby, které nevidím, protože každý rodič se sice snaží, jak nejlépe umí, ale něco mu vždycky unikne, nikdo není dokonalý.)