Já ti rozumím.
Ale myslím si, že my jsme hodně ovlivněné výchovou, které se nám dostalo, takže to, že někdo bere věci lehce a samozřejmě se nám jeví jako nezodpovědnost, ale možná je to spíš výhoda.
Já jsem léta letoucí brala všechno, těžce, zodpovědně, úzkostně.. nemůžu říct, že by to mělo na výsledky lepší efekt než u nezodpovědných lidí. A onemocněla jsem z toho.
Nesnažila bych se z dcery nějak snímat důsledky toho, co dělá, ale zároveň bych se snažila maximálně otevřít té situaci a svůj strach do ní nevnášet. To totiž působí neskutečně toxicky, znám to od svojí mámy, která mi na jedné straně nekutečně obětavě pomohla s prvním miminem, na druhé mi z toho bez legrace málem přeskočilo, byl to tak šílený tlak a úzkost, jak nepřetržitý zlý sen. A přitom si to v tu chvíli neuvědomuješ. Připadáš si jejn špatná, nedostatečná, nevděčná, necitelná.. Pro mě by tenkrát bývalo lepší, kdyby mě v tom máma nechala vykoupat.