Taky překrmování nesnáším a u nás to u tchánovců bylo zpočátku stejný, taky jen pro to že jim chtěli dopřát. Ale pomohlo se dohodnout na něčem, co jim připadala dostatečně dobrá lshůdka a mně zas přijatelný kompromis. Takže babi pochopila, že když dá dětem štrůdl, je klid, když jim cpe bonbony nebo tatranky, zuřím (v době, kdy samy děti neměly tušení, co to vlastně je). Vozila jsem si s sebou zpočátku takové zaručené chytáky (hroznové víno, nepřeslazené obyč sušenky atd.), které jsem v případě nouze dětem nabídla místo jejích šílených pochutin, a když sami viděli, že to její nechtějí, tak jim začala kupovat totéž.

Já moc neschvaluju to, že "jedna čokoládka nebo páreček ho přece nezabije" - ono sice nezabije, ale zvyká si na tu chuť a příště když to uvidí a nedostane, bude mít pocit, že kdoví o co nepřišlo. I když teď u Tvojí dcery ohledně váhy těžko na cokoli usuzovat, rozhodně takovéhle přežírací nárazovky Tvé dceři nic dobrého dlouhodobě pro její zdraví nepřinesou. Takže bych se s tchánovci i manželem pokusila vymyslet a dohodnout, co a v jakém množství je únosný, a vysvětlovat, vysvětlovat... Možná mají vážnou obavu, že to, co dáváš, je málo a možná bys opravdu měla do jídelníčku něco přidat - třeba kdyby viděli, že toho má o něco víc, sami by ubrali - můžeš se jich zkusit zeptat, co jim připadá málo a co by navrhovali přidat - pochybuju, že by si troufli navrhnout 3 jupíky, dvě lízátka a 5 knedlíků denně. Ale až se dohodnete, trvej na tom, že to budou respektovat. Začala bych každopádně u muže - zdá se mi, že to nebude sobec, který by si chtěl dítě tím kupovat, ale jen mu nějak krátkozrace udělat radost - tak mu poraď jinou formu, jak na to, jak dceru rozmazlovat, aniž by jí škodil (místo sladkosti samolepku nebo nějakou oblíbenou aktivitu...).

Jo, a to spiklenecké mrkání, ro bych teda ale taky připomněla - aby jí ještě nenaváděli, že Ti to případně nemá říkat!!! To by bylo ze všeho nejhorší - musím říct, že kdybych se domákla, že někdo moje dítě učí lhát, tak ...