mám problém se svoji matkou,která žije s mojí rodinou v našem domě. Je mě 43 a matce 85 let, jsem jedináček a matka už nikoho jiného nemá. soužití s ní je peklo, uznává pouze jen našeho syna(23 let) a dceru (11 let) jako by nebyla. Mě vůbec nebere,manžela přehlíží. Včera jsme se pohádaly,protože mě vyčetla co jsem za matku,když pustím syna bez večeře ven,vysvětlení z mé strany,že je dospělý a nají se kdy má hlad nebere,on je dle ní jen chudák. Syn nestuduje je již zaměstnán a je dospělý a mě samotné by bylo trapné mu říci dokud se nenajíš tak nikam nepůjdeš. To se přeci nedělá!Syn má dost složitou povahu,když má nějaký problém s námi jako s rodiči,řeší to s babičkou a dost věcí si upraví tak aby to vyznělo,že on je ten chudák.Teď v únoru jsem měla narozeniny,dělal že se ho to netýká no a večer jsem mu poděkovala za přání a on se na mě osočil že nestihl sehnat dárek(to bylo v neděli) a mimo jiné v so byl celý den na nákupech .Moje matka když nebyl doma tak přede mnou nadávala jaké má chování, a hned druhý den na to když nevěděla že jsem už z práce doma se mu přišla omluvit ať se na ní nezlobí,že přede mnou nadávat musela.Mrzí mě hrozně moc proč se ke mě takto chová,mrzí mě to i vůči dceři která tyto hádky musí vždy vyslechnout.Dcera už není malá holka a ví jaké chování má brácha a jen nechápe proč se ho ta babička stále zastává.Když má dcera prázdiny musím jí zajistit oběd, když je syn doma babička mu vždy uvaří.Je to normální???