naprosto souhlasím. Bez domluvy s otcem to půjde těžko.

Zkusit opětovně v klidu, bez dcery vysvětlit, že máš pro něj pochopení, že víš, proč se tak chová, ale že tím dceři škodí.


Já mám děti velmi štíhlé - jsou po tatínkovi. Když byl s nimi doma sám, měl tendence jim dávat jídlo kdykoliv si řekli, zejména pak k tv. S tím, že jim přeci dává zdravé věci (mrkev, jablko, kedlubna) a že tlustí nejsou.

Vysvětlila jsem mu, že to je sice pravda, ale to že teď nejsou tlustí, neznamená, že jim to vydrží. V pubertě se to může radikálně změnit. A v takovém případě je nutné, aby měli správné návyky. Pokud si od dětství navyknou, že u tv se něco furt zobe, byť je to zatím zdravá věc, tak později to zamění na brambůrky, hranolky, bonbony, sušenky apod. Takže dát jim misku třeba kedlubny, ale jak ji dojedí, už nic víc. Vzhledem k tomu, že manželovi se velmi nelíbí tlustí lidé, tak uznal, že mám pravdu a snaží se. Někdy na to zapomene, děcka přiběhnou, že už dojedly, že chtějí další porci a on má tendenci jim zase přidat. Tak já řeknu ne a on se vzapamatuje a řekne taky ne.

zakladatelce bych ještě poradila, aby zkusila dát odpoledne dceři velkou svačinu. Tak hodinu před večeří jí dát něco sytého - třeba chleba se sýrem. K večeři normálně dětskou porci a uvidí, jestli i pak bude mít potřebu se dojídat od otce.

Taky bych zvážila, jestli je dcera schopná toho tolik sníst (moje 8 letá by toho tolik do sebe nenarvala ani kdyby to byly její zamilovaný jídla) proto, že "nemá záklopku" nebo proto, že chce udělat radost tatínkovi.