A nešlo by syna nějak "vypoklonkovat" z domu? Podle toho, co píšeš, s babičkou manipuluje. Kdyby bydlel jinde, určitě by se s ní tak často neviděl a možná by se to zmírnilo.

JInak na její výčitky bych zvolila formu "kafemeljnek", to jest dávat jí za pravdu:
"Jak to že byl včera bez večeře?"
"Neevím, je to jeho věc, kdy se nají."
"no co seš to za matku, že dítěti nedáš najíst!"
"Hm."
"Tak slyšíš, mě, jak to, že s mu nedala najíst?Seš úplně nemožná."
"máš pravdu mami."
"no to teda mám, ty jsi vždycky...bla bla bla"
"Ano, máš pravdu mami."
"Jak se to ke mě chováš, ty jsi ...bla bla bla"
"Jo, jo mami, je to jak říkáš."
Nejdřív jí to vytočí, ale po chvíli ji to přestane bavit a přestane.
Buď se tak chová proto, že se na něj upnula nebo proto, že už jí to nemyslí. V 85 letech už ji nepředěláš, takže jde o to, to v duševním zdraví přežít.