Heleno, to vnímám dost podobně, že by bylo lepší, aby nás bylo víc. Ale rodiče chápu, že si další nepořizovali
Stydění mě ani tak netrápilo, resp. občas jistě ano, ony scény "podivného člověka" na veřejnosti nic moc, maminka to taky vnímala všelijak, ale brzy jsem z toho začali dělat vtipné historky (jo, zvrhlý humor, ale paráda).
Pamatuju si, že poměrně brzo jsem začla být na všechny kolem naježená a kdyby někdo zkusil mít blbé kecy, rozbila bych mu čumák. Fakt jsem byla připravená se vrhnout na kohokoli. Nicméně většinou nikdo nic, občas lidi nevěděli, ale zlé vůle minimum. A i blbům se dá vysvětlovat, jen to dá víc práce.