Tabitho, nevím, systém který popisuješ:
Trestá VŽDY, odmeňuje NĚKDY. Pokud bych už jela systémem trest, odměna, dělala bych to stejně. Ať dítě ví, že co příjde trest a za co příjde odměna.
Taky bych dítě nenutila, aby mi slibovalo, že už se to nebude opakovat - když jako dospělá vím, že to nejspíš znovu udělá. Prostě chyby dělá každý.
A docela mě zaraží poslední odstavec: "Ona byla hodne na mne fixovana, tak ji to opravdu "pohne", ze mne unavuje a rika pomalu se slzama - ne neunavuji te, uz te nebudu unavovat." Určitě by si dítě mělo uvědomovat, že svým chováním ovlivňuje to, jak se cítíš (že tě točí). O tom není sporu. Spíš mě zaráží, že víš, že to s ní pohne. A říkáš to tak, aby to s ní pohlo.

(Řeknu třeba:"Mám hodně práce, opravdu už jsem unavená, nechte mne chvíli být" a čekám, že toho nechají, ale nechci, aby to s nimi hnulo.)