Bratr je o 15let starší, tak si asi myslí, že jsem jen blbá ségra. už jsem spoustu let vdaná, mám větší děti, ale společnou cestu k sobě jsme nějak nenašli. Několikrát jsem se snažili s ním pokecat, ale on vždycky sjede do arogantního tónu jako "co ty o tom můžeš blbče vědět".
je už to pár let, co jsme se o něčem bavili a já říkám "vyhrála jsem na los 1000Kč" a on na to "blbci mají holt štěstí". Tahle věta mne tehdy strašně ranila, je to už cca 10let a pořád na to nemůžu zapomenout.
zařizujeme domeček, nikdy nám bratr s ničím nepomohl, ale když se stěhovali do svého oni a potřebovali pomoct, byl jim můj manžel dobrý. Za čtyři roky se přišli podívat asi 2x (chodí na návštěvu k našim, ale k nám nikdy)a místo, aby řekl "jste šikovní, máte to hezké", utrousil jen "hmm, ty stěny mají ale šílenou barvu, máte to jako v cirkusu". Chtěli na kolaudaci, už se hlásili, kdy mají přijít. Tak to jedině přes mou mrtvolu. nechodíme k nim, není čas, ale i kdyby jo, nechci. Snažím se s ním i s jeho manželkou mluvit, ale přestává mne to bavit a unavuje to. Tohle byl poslední pokus
Docela mne to mrzí, protože je to přeci jen rodina, ale máme takové divné vztahy...
Ani nechci nic poradit, jen jsem se potřebovala vypsat, protože mne naštval (říkám si, že se nenechám, že mi to za to nestojí).
Ale je jaro, už jsem zvládla jarní úklid a peče se mi bábovka, tak je hned lépe.
Hezkou neděli všem